Párová sezení

Páry přicházejí do poradny s mnoha tématy. To proto, že se naše životy proplétají na mnoha úrovních. Po téměř 30ti letech ve vztahu, absolvování mnoha seminářů a workshopů na téma vztahů a po "obsloužení" několika desítek párů jsem přesvědčen, že základem šťastného vztahu jsou jednoduché tři věci:

• sebepoznání
• přístup  k vlastnímu vnitřnímu světu (potřeby, pocity...)
• komunikace

Sebepoznání je pro mě základ všeho. Je velmi důležité do určité míry o sobě něco vědět. Je jedno z čeho vycházíme, je-li to nějaká typologie, je-li to vlastní intuice a vlastní zkušenost sama se sebou, vycházející s dobré schopnosti se pozorovat. Důležité je otočit pozornost směrem k sobě, do vnitřního světa. Míra sebepoznání je velmi individuální záležitostí, ale její hloubka určitě ulehčuje komunikaci v páru. Pokud o sobě něco vím - své hodnoty, důležitá přesvědčení, své silné stránky, svá omezení, svůj temperament atd., pak chápu stavební kameny svého světa. Sebepoznání nám dává určitý nadhled do vztahu, protože si můžeme uvědomit, že náš svět je unikátní a svět našeho partnera tím pádem stejně tak. Prostě se potkaly dva světy a učí se spolu žít. A vědět, co právě já přináším do společného prostoru,  je dobrý první krok.

Přístup k vlastním pocitům je klíčem k sobě, klíčem k našim obraným mechanismům, klíčem, který odemyká náš svět pro nás samé i pro toho, s kým sdílíme svět společný. Za řadou hádek, zraňujících reakcí, celých dnů tíživého ticha, nedorozumění všeho druhu, jsou zraněné, zjitřené, nevědomé a neviděné pocity. Za neschopností vyjádřit své pocity může být jejich celoživotní přehlížení. Jak u sebe, tak u druhých. Pocity a potřeby jsou jak v osobní, tak v párové terapii spojené nádoby, které je důležité pojmenovat a vynést na světlo. ON je možná neumí vyjádřit, protože v jeho světě k mužům emoce a pocity nepatří. ONA je možná neumí vyjádřit, protože by se tím stala příliš zranitelnou. Tak ON hraje, že žádné pocity nemá a ONA, že je silnou ženou. ON je na povrchu pouze racionální, ONA je nepřístupná. 

Komunikace je nejen dokázat se vyjádřit, ale i dokázat naslouchat. Komunikace je vyústěním všeho, co se odehrává v našem nitru a v páru je důkazem lásky k tomu druhému. Otevřít se světu toho druhého, stejně jako očekáváme, že on / ona přijme ten náš. 

Pokud zvládneme první dva kroky popsané výše, pak už je jen potřeba verbalizivat to, co se uvnitř odehrává. A partner / partnerka se musí naučit naslouchat. V momentě, když otevřeme sami sobě svůj vnitřní svět, chybí už je krok k tomu, abychom o něm začali mluvit a na druhé straně potřebujeme otevřeného posluchače a sami se jím také musíme stát. Potřebujeme pojmenovat pro sebe i druhého to, co uvnitř nosíme a naučit se vzájemně si naslouchat. Nikdy nezapomenu na jeden pár, který u mě byl pouze na dvou sezeních. Na prvním sezení jsem v jeden moment řekl velmi razantně "DOST", když se navzájem překřikovali ve svých pravdách. Moje příkrá reakce tenkrát překvapila i mě, ale donutila mé klienty mi naslouchat. "Vy ho vůbec neslyšíte", řekl jsem jí. "Vy jí vůbec neposloucháte", řekl jsem jemu. Stačilo je jen zastavit v jejich argumentačních přestřelkách, naučit je dát partnerovi možnost se vyjádřit a naslouchat jeho slovům. Nechat ta slova k sobě dojít. Přijeli na druhé sezení a neměli co říct, s čím začít. Zeptal jsem se jich, co se tak změnilo. On mi řekl: "To, jak jste ostře řekl ´dost´. To mě probudilo z mého monologu." Ona to jen potvrdila. Od toho okamžiku si naslouchali a vše ostatní přišlo samo. 

O ničem snad nebylo napsáno tolik knih, jako o vztazích, lásce a sexualitě. Víme už všechno, nelze vědět víc. Proč to stále řešíme? Protože "vědět" znamená jen velmi málo. To životu nestačí. Naše zkušenost je totiž vždy jedinečná, ještě tady nebyla, je a bude neopakovatelná. A zkušenost znamená prožívání. Znalost nás může doprovodit, ale aplikovat tuto znalost znamená se potkat sami se sebou se svými obranami, zraněními, mentálními vzorci, přesvědčeními, hodnotami, obrazy, které nám vtiskly generace před námi. To vše na nás působí a partnerství, sex a sexualita nám všechny ty obrazy otevřou a nutí nás se s nimi konfrontovat nebo je revidovat. Vzorce chování, které jsme se naučili od rodičů. První zkušenost s vlastní sexualitou. Hlubší témata našich rodových linií. Je toho mnoho a každý z nás je unikát a dva unikáty se setkají v partnerském vztahu.